Kroužky a spokojené dítě
Konec školního roku bývá časem reakapitulací nejen školních výsledků, ale i mimoškolních aktivit. Dítě se rozhoduje, zda bude i v příštím roce pokračovat nebo zda se pro bude hledat jiný kroužek. Poslední rok byl v mnohém netradiční a vnesl do mnoha rodin otázku, zda a jak pokračovat v mimoškolních aktivitách. Před pandemií byl život většiny z nás uspěchaný a ani nám nedocházelo, že trávíme většinu volného času přebíháním z kroužku na kroužek. Pak ale všechny kroužky zavřeli a všichni jsme zpomalili. A možná Vám došlo, že takhle to mít nechcete. Kde je tedy ta správná míra?
Na tuto otázku Vám dá odpověď jen Vaše dítě. Některé děti mají 1 kroužek a jsou unavené. Jiné děti mohou mít každý den něco a stejně mají energie na rozdávání. Při rozhodování tedy musíte vzít v potaz hlavně charakter a temperament dítěte. Pokud Vaše dítě nemá problém být s cizími lidmi a po kroužku zvládne ještě běhat na hřišti, tak proč jej na kroužek nedat. Pokud Vaše dítě pláče před každým kroužkem, že tam bez Vás nepůjde a po kroužku (pokud na něj vůbec dojde) jej nesete domů unavené, tak je něco špatně.
Množství a výběr je tedy velice individuální a nelze Vám obecně poradit. Ale pomocí pro Vás mohou následující body, kterými byste se měli řídit.
Dítě nesmí být přetěžováno na úkor spánku nebo školy. Mezi projevy přetěžovaných dětí patří například zhoršení zdravotního stavu, poruchy spánku, noční pomočování, zhoršení školního prospěchu aj. Pro některé rodiče je bohužel přetěžování dětí běžnou záležitostí, kdy si myslí, že jim za to v dospělosti děti poděkují. Většina těchto rodičů to myslí dobře, chtějí dát dítěti co nejlepší základ do života. V dospělosti se však z takových dětí stávají workoholici nebo lidé závislí na pervitinu.
Kroužky by měly být vybírány ne dle přání rodičů, ale dle přání dítěte. Jako rodič máte nějaké představy a plány, ale měli byste je sladit s přáními a představami Vašeho potomka.
Kroužky by neměly být náhradou za rodiče. Ano, kroužek je lepší činnost než bezcílné poflakování venku, ale přetížit dítě kvůli této obavě nelze. Pokud to jen trochu jde, nahraďte některé kroužky časem stráveným s Vámi.
Dítě se potřebuje nudit. Většina rodičů kroužky dává dětem právě proto, aby se nenudily. Ale děti potřebují zažít ty chvíle, kdy neví, co se svým časem udělat. Rozvijí to u nich kreativitu a fantazii. Důležité ale je, aby se nudili bez počítače, tabletu a televize.
Ideální poměr kroužků je například 1 vzdělávací a 1 sportovní. Pokud má dítě kroužky, u kterých si odpočine (stavění lega, kreslení…) může jich mít více. Pokud má vzdělávací kroužky (nástroj, cizí jazyk…) nebo výkonnostní (atletika, gymnastika, hokej…) je lepší, aby jich mělo dítě méně.
I vy jste důležití. Pokud musíte sladit kroužky více než jednoho dítěte a ještě stíhat pracovat, dělat úkoly do školy, uklízet, vařit, nakupovat… tak si tělo začne vybírat svou daň. Raději uberte dětem kroužek, než aby se z Vás stal neurotický rodič, který za sebou neustále vláčí dítě, aby se stihly všechny kroužky.
Napíšu Vám osobní zkušenost, jak se to může zvrtnout, a třeba to některým z Vás pomůže. S dcerou jsem začala chodit cvičit do Sokola, když jí bylo 1,5 roku. Poskakovala jsem s ní i těhotná, poté se synem v šátku. Pak si kromě Sokola řekla, že by ráda ještě tancovala. Tak ve 3 letech začala chodit na balet. A pak plíživě začaly kroužky přibývat. Ve 4 přibyl ještě kroužek kreslení a plavání. A v té době jsem začala chodit cvičit do Sokola i se synem. Můj život byl složený z přebíhání z jednoho stanoviště na druhé, zabavováním mladšího syna při čekání na sestru. Jen jsem stále někam spěchala, řvala, měla jsem migrény, rozjela se mi alergie, kterou jsem nikdy neměla, přibrala 15 kg, protože jsem neměla čas na jídlo… Upřímně řečeno mě zachránila pandemie covidu. Najednou jsem zjistila, že je mi mnohem lépe s dětmi na zahradě, na hřišti, v parku… Migrény skoro zmizely, přestala jsem neustále řvát, přestala mě bolet záda, zhubla jsem. Dělala jsem to z přesvědčení, že je správné vyslechnout prosby mého dítěte a dcera vše zvládala bez problémů. Ale zapomněla jsem na sebe, že ze mě tento stres dělá ukřičenou, unavenou mámu. A tak začalo postupné škrtání kroužků, které mrzelo mě i dceru, ale bylo třeba. Nyní chodí dcera na gymnastiku, housle a sbor. Stále bych si dokázala představit, že bychom ještě 1 kroužek škrtli. Stejně tak si dovedu představit, co všechno by ještě mohla dělat. Ale držím se díky vzpomínce na období před pandemií. I tak toho máme dost, když teď syn začal chodit na hokej. Ale podařilo se mi najít určitou rovnováhu, přestala jsem se snažit být supermáma, co vyzvedává obě děti vždy po obědě, protože přeci nebudou spát ve školce, když jsem doma. Zavedla jsem pátky pro sebe, na regeneraci a odpočinek, kdy děti nemají žádné kroužky a spí ve školce. Já spím také, ve 3 pro ně dojdu a jdeme na hřiště. A je nám všem mnohem lépe.
Tak snad Vám můj příběh trochu pomohl k tomu, abyste si sami zvolili cestu, kterou se (ne)chcete vydat.
Soňa J.