A co bude dělat ve škole?

Máte doma předškoláka, který je napřed? Začal projevovat zájem o čtení a počítání a vy se mu snažíte vyhovět? Tak možná posloucháte věty typu – na to má času dost, co bude dělat v 1. třídě, ve škole se bude nudit a bude zlobit. A vy nevíte, co dělat.

Důležité je hned na začátku zmínit, že záleží na způsobu, jakým dítě ke svým znalostem a schopnostem došlo. Pokud je Vaše dítě hravé, chce trávit čas jen hraním a o nějaké učení nejeví zájem, tak jej nechte. V tomto případě má opravdu čas do 1. třídy. Když byste jej i přesto posadili ke stolu a nutili ho, aby se naučilo číst a počítat, protože Pepa odvedle už to umí, tak je to celé špatně a přestaňte. Pokud však naopak máte doma dítko zvídavé, které za Vámi chodí s encyklopedií, neustále se Vás na něco ptá a vědomosti nasává jako houba, tak jej není třeba odhánět. Podpořte jej, i kdyby to znamenalo, že se naučí číst. Jednoduše řečeno je rozdíl mezi donuceným drilováním a mezi samovolným naučením, které dítě samo chtělo.

Potlačovat zájem dítěte o nové věci odpovědí typu „na to máš ještě čas“ nebo „to tě naučí ve škole“, může vézt ke ztrátě zájmu dítěte o hledání odpovědí. Dokonce existují výzkumy, které ukazují, že toto potlačování může vézt k menší tvorbě synapsí (vazeb) mezi neurony v mozku. Obecně to lze popsat tak, že se dítě narodí s více než 100 miliardami neuronů a ty se postupně propojují tím, jak dítě získává nové vědomosti a zkušenosti. Takže potenciál mozku je velmi vysoký a záleží na tom, jak se jej dítě naučí používat. A je důležité zmínit, že ¾ z těchto spojů vzniká do věku 6-7 lety, tedy před nástupem do školy. Samozřejmě je nutné zmínit, že toto se netýká jen psaní a počítání. Rozvoje mozku stejně tak docílíte tím, že si s dětmi povídáte o zvířatech, planetách, rostlinách – prostě o čemkoliv, co dítě baví a chce vědět. Ale pokud zrovna chce číst, tak mu tuto touhu neblokujte.

Lze tedy říct, že pokud má dítě zájem, tak s ním klidně čtěte. Má to však svá rizika, která je třeba brát v úvahu a případně dle toho reagovat. Pokud dítě nastoupí do 1. třídy vybavené znalostmi, které se ostatní děti ve třídě teprve budou učit, může tzv. zaspat na vavřínech. Vše bude umět, nebude se učit a pak najednou přijde bod, kdy jej ostatní děti doženou a předeženou.

Dalším rizikem je pak skutečnost, že některé učitelky nemají individuální přístup k dětem a dítě, které je napřed, se začne nudit a zlobit. Toto riziko je opravdu spojené zejména s osobnostní třídní učitelky. Pokud nechá dítě sedět vzadu, aby nerušilo, že musí naučit ostatní to, co dítě umí, tak je zaděláno na malér. Správně by však měla učitelka reagovat na schopnosti dětí individuálně a dětem, které jsou napřed, dávat jiné úkoly. V neposlední řadě je třeba zmínit, že můžete při učení dítěte udělat chyby, které se pak budou muset napravovat (bude špatně psát písmenka, špatně číst). A vždy je horší přeučovat špatné návyky, než učit něco nového.
No nemáme to my rodiče zrovna jednoduché, že?

Soňa J.