Kariéra, rodina, domácnost, deprese

Protože se naše domácí výdaje zvětšovaly a rozpočet zmenšoval, rozhodla jsem se, že nastoupím do práce o něco dříve. Malému bylo 18 měsíců, ještě jsem kojila a dcera už byla ve školce. Hledala jsem práci na poloviční úvazek, aby se zvládla postarat o domácnost, děti i manžela, tak jako kdybych byla doma. Teda to byla moje představa. přání, aby nikdo z nich nestrádal.

Chvilku to tak šlo..

Netrvalo dlouho a nastoupila jsem na poloviční úvazek jako zdravotní sestra. Kam jinam, než na dětské oddělení. Práce s dětmi mě velmi bavila, netrvalo dlouho a celkem slušně jsem se zapracovala. Brala jsem si více nočních, abych ve dne fungovala jako máma, manželka, hospodyně. Někdy se stalo, že jsem po noční nešla spát a starala jsem se o malého, který přes den přestával spinkat a šance na odpočinek bylo méně a méně. Nedocházelo mi, že ačkoliv jsem v práci spokojená, doma šťastná, oslabuju.

Přišel covid a vše se změnilo

Ačkoliv má každý na covid jiný názor, mě zničil, dostal mě na úplné dno. První rok s covidem u mě a v moji rodině nebyl ani znát. Ale vzhledem ke karanténám na oddělení se stávalo, že jsem byla v práci častěji. Karantény a uzavření se ale netýkalo jen našeho oddělení, ale i školek a škol. Poslední možnost na odpočinek zmizela, když jsem měla doma obě děti. Poté i obě nemocné s teplotami a antibiotiky.

Ve dne jsem se starala o nemocné doma a v noci v práci. Méně jsem jedla a pitný režim? Ten si vůbec nepamatuji, za to si pamatuji, jak mi manžel zavolal první pomoc. Nezvládla jsem to, dostala jsem diagnózu dehydratrace a podrážděný žaludek.

Při nástupu zpět do práce, se mi stále přitěžovalo, docházelo mi, že mám kolem sebe nemocné děti, které mají těžký průběh nemoci, při covidu často dýchací potíže a jiné. A já jsem dostávala čím dál tím větší strach o svoje děti. O pár dní později se mi opět přitížilo, tentokrát v práci. A v tu chvíli byla diagnóza jistá, panická ataka.

Nezbývalo nic jiného, než se dát dohromady a začít jinde znovu

Po půlroční léčbě a výkyvu hmotnosti, jsem se dostala do normálu, nalezla jsem štěstí v novém zaměstnání, kde pomalu postupuji vzhůru. Teď již dokonce na celý úvazek. Každý svůj volný čas věnuji dětem, rodině, zahrádce a až potom úklidu.