Džungle jménem dětské hřiště

„Kam dnes s dětmi půjdeme?“ zeptám se kamarádky a ta mi odpovídá „Kamkoliv, jen ne na hřiště. Ta nesnáším!“. Koukám na ní a chvíli přemýšlím, zda to myslela vážně. K mému překvapení zjistím, že myslela. Do té doby jsem tak nějak automaticky předpokládala, že na dětské hřiště chodí všichni, co mají děti

Hřiště jako místo klidu

Pro mě je hřiště místem, kde se moje děti v ohraničeném prostoru socializují. Ví, že nesmí za dveře a ani nesmí s nikým odcházet. Takže si na hřišti užívám toho, že nemusím být v takovém střehu jako třeba v parku, vedle kterého jezdí auta. Děti se zde vždy zabaví a hledají nové kamarády. Vzhledem k tomu, že už to nejsou batolata, mohu si sem vzít i knihu a číst si, což doma nepřichází v úvahu, protože by naše lásky udělaly z bytu kůlničku na dříví. 

Když cítím, že je toho na mě moc a už jsem hodně protivná, jdeme na hřiště. Já zde načerpám energii a děti tu svou naopak vyčerpají (no alespoň bych si to tak ideálně představovala). 

Takže pak je pro mě těžce pochopitelné, že někdo hřiště nesnáší. 

Typy matek na hřišti 

O těch bylo napsáno už mnohé a myslím, že většinu těch typů samy znáte, a i se v nich třeba poznáváte. Ale základ tvoří 2 skupiny:

Maminky běhající za dětmi neustále a všude. Jsou to ty maminky, které vám přinesou vaše dítě, když spadne z motorky nebo ho srazí jiné dítě. Koukají na vás většinou vyčítavě stylem „vy si tady sedíte a chudák vaše dítě“. Případně jsou to ty, které Vám narovinu poví, že jste neměla mít děti, když je vypustíte na hřišti a nevěnujete se jim. A máš to unavená mámo. 

Maminky tlachající, sedící, čtoucí… Prostě ty maminky, které nejsou ve vzdálenosti do 2 metrů od dítěte. Jsou to maminky většinou starších dětí, které jsou zvyklé na hřiště chodit pravidelně. Znají to tam a většinou se nejedná o problémové děti, takže si prostě hrají. Maminky si mezitím povídají s kamarádkami z hřiště, čtou si, koukají do telefonu nebo si jen užívají toho, že nevidí své děti. 

Nikdy jsem neměla problém respektovat jednu nebo druhou skupinu. Všechny se snaží mateřství zvládnout a přežít. Všechny se snaží dát dětem to nejlepší. Věřte tomu nebo ne, ale i ty sedící matky vychovávají své děti – aby byly samostatné, zvládaly lehké neshody ve své sociální skupině samy, bez mamky za zády. 

Proč se někdo hřišti vyhýbá?

No ten důvod je právě v typologii těch matek, které sem chodí. Nechtějí se dostávat do konfliktů, nechtějí od cizích matek poslouchat, jaké jsou špatné matky. Případně jsou to přecitlivělé mámy, které nesnesou, že by jiné dítě chtělo ublížit jejich dítěti. No a pak samozřejmě mámy, pro které je hřiště pod jejich úroveň, to už je ale jiná kapitola.