Seznamte se – čtvrtý trimestr

Když jsem byla poprvé těhotná, zajímala jsem se o mnoho věcí okolo těhotenství a porodu. A pak jsem měla svůj uzlíček štěstí u sebe, začalo šestinedělí a já vlastně ani nevěděla, co mohu čekat. Musela jsem se tehdy začít až smát, když jsem si vzpomněla, jak jsem se během těhotenství několikrát uklidňovala, že půjde „jen“ o to zvládnout porod a pak už to bude všechno v pohodě. První momenty po porodu byly úžasné, cítila jsem se jako bohyně, která odteď zvládne všechno. Po pár hodinách dívání se na svůj nový poklad to nadšení vystřídal strach – jak zvládnu tohle malé tělíčko přebalit? Ukázku koupání jsem po odchodu sestřičky se slovy „zítra už to zvládenete sama“ oplakala, protože tohle určitě nezvládnu.

Hormony se mnou cloumaly a já jsem se potácela mezi štěstím, smutkem, úzkostí… Nejhorší pro mě byla cesta z oddělení šestinedělí. Měla jsem pocit, jako bych odcházela z bezpečného prostředí do toho zlého světa. A v tu chvíli jsem věděla, že jsem tohle prostě zanedbala – vůbec jsem se nezajímalo, co bude po porodu. Co se bude dít ve 4. trimestru?

Čtvrtý trimestr je doba několika měsíců od porodu. Jako jste si celých 9. měsíců zvykala na to, že miminko ve Vás roste, tak teď si budete zvykat na to, jak o něj (a o sebe) pečovat. Každé miminko je jiné, žádná kniha ani kamarádka Vás na toto nepřipraví. Kromě osobnosti mininka se na zvládnutí čtvrtého trimestru podílí také průběh porodu, zvládnutí kojení, zapojení partnera, pochopení rodiny… těch faktorů je mnoho a do toho Vaše hormony zkouší, kolik ještě vydržíte. A při pohledu do zrcadla je Vám hrozně – stojí tam totiž úplně jiná žena. Tak co s tím?

Nečtěte diskuze – fakt ne. Pokud máte pocit, že Vám pomůže přečíst si, jak tímto náročným obdobím prošly jiné maminky, tak je to pravda jen na půl. Zaprvé, jak už jsem zmínila, každé dítě i matka jsou jiné, co zabralo jinde, nemusí být u Vás. Za druhé nikdo neví, jak se cítíte – kromě Vás (a vy sama to vlastně díky hormonům také moc nevíte). V neposlední řadě se v každé diskuzi najde někdo, kdo má tragickou zkušenost – to mě, když miminko takhle moc plakalo, pak řekli, že má tu a tu diagnózu. A vy pak ani nevíte jak se to stane, sedíte u google, hledáte si zmíněnou diagnozu a během 5 minut věříte, že jí Vaše dítě má také. A na závěr je třeba zmínit, že mámy k sobě umí být pěkně hnusné. Vy se vypíšete z toho, jaké máte pocity a za chvíli je Vám ještě hůře, protože Vám cizí anonymní lidé začnou psát, jaká jste hrozná matka, osoba.
Je to klišé, ale spěte, když spí dítě. Pokud nemáte doma další děti, o které je třeba se starat, tak spěte klidně celý den. Pokud je máte, využijte každou možnost hlídání a spěte. Nejen, že Vaše odpočaté tělo bude mít lepší tvorbu mléka, ale budete poté lépe snášet, když se miminko rozhodne, že ve 3 hpdiny ráno už spát nebude.
Hormony jsou kapitola sama pro sebe. Jste pár dní po porodu a neustále pláčete a pak se zase smějete? Asi si nepřijdete úplně normálně, ale nebojte se, normální jste. Jen se Vaše tělo musí vyrovnat s porodem, laktací a celkově se vrátit do normálu. A tak se netrapte, pokud na vás manžel kouká jako na blázna, stejně to nezměníte. Hormony se postupně budou srovnávat a přechody nálad se budou srovnávat.
Vaše tělo se změnilo. Vy jste se ale také změnila. Jste teď máma. Určitě Vám zde nebudu psát, že máte být vděčná za jiné tělo, protože díky tomu máte miminko. Vždyť vy jste vděčná, že máte miminko, ale to neznamená, že nemůžete být zároveň smutná z pohledu do zrcadla. Vždyť si nikdo z nás nepřeje strie, jizvy, povadlé břicho, pár kilo navíc. Zkuste to jinak – smiřte se s tím, že teď dočasně budete nosit volné triko a hned, jak to bude možné, tak začněte na svém těle pracovat.

A na závěr snad jen – tulte se, mazlete se, užívejte si ty okamžiky. A že Vám tzv. rupnou nervy? No a? Vůbec nevěřte jiným maminkám, že ony byly vždy v klidu, protože by přeci nikdy nemohly být nervózní, jsou přeci vděčné, že mají miminko. Být máma je ta nejnáročnější práce. Něco jste nezvládla? Nevadí, příště to zkusíte jinak a třeba to bude lepší. Je toho na vás moc, miminko pláče a vy už nemůžete? Klidně odejděte do jiné místnosti, nadechněte se, zakřičte si, vyplačte se a vraťte se. Vždy se řiďte jednoduchým heslem: spokojená máma = spokojené dítě.

Napsala: Soňa J.